|
Již
potřetí se konal ve stodůleckém Komunitním centru Sv. Prokopa svátek
sborového, převážně acapellového zpívání, který byl zejména ve znamení
spirituálů a dalších písní s duchovním obsahem. I letos byl rozdělen do
dvou částí, ta odpolední, původně plánovaná venku, byla ale z důvodu
počasí realizovaná tak jako večerní část uvnitř zmíněného kostela. V
odpolední části vystoupily spíše početnější, často kostelní sbory s
větší tradicí, ale zaujal kupříkladu sbor nejmenšího gymnázia v ČR,
gymnázia Radotín, který má za sebou pouze 4 roky existence, ale na
jevišti působili studenti sebejistě - a dlužno dodat, že oprávněně. Je
příjemné vidět, že ani tato část hudby nemá o dorost nouzi. Ze
zkušených bych zmínil především Hradecké komorní tucteto, které na
Spirituálfestu není nováčkem. Škoda, že nedorazil Českolipský dětský
sbor.
Večerní část se nesla ve znamení souborů menších, které také předváděly
podstatně větší inovativní přístup - a dobře se to s odpolední částí
srovnávalo. Ze srovnání pak vyšlo konstatování, že nakonec hudba je jen
jedna a spirituály jsou jednou z jejích nejsilnějších součástí. Večer
otevíral Grandis, který byl takovou spojnicí s tradiční folkovou
muzikou, z projektů, které překračovaly hranice a upoutávaly
publikum, je třeba zmínit rok od roku lepší, hravější a originálnější
VocKap a jako překvapení pak sice trochu popově univerzální, ale
technicky dokonalé dívčí kvarteto G*apeels. Vrchol večera obstarala
Irena Budweisserová zcela sama, jen s perkusemi.
Objevil se docela silný „festivalový efekt" několikanásobného
uvedení téže skladby různými soubory, ale překvapivě (na rozdíl od
bluegrassových „oranžáků") to v tomto případě nevadilo - vždyť pojetí
téže písně generačně smíšeným sborem o 10-20 členech či naopak věkově
stejnorodou skupinou o 4-5 lidech je tak odlišné. A to jsem vyjmenoval
jen oba krajní póly.
Organizátory celého večera byla zejména skupina Geshem spolu s lidmi
kolem komunitního centra sv. Prokopa a spolku Slavibor, výrazně přispěla
i MČ Praha 13 a oficiálním hostem byla i velvyslankyně JAR. Návštěvníků
bylo po obě části tolik, že se do sálu kostela ani nevešli - a to je
nejlepší vizitkou pro organizátory, pro festival i pro spirituály. Nová
tradice skoro podzimního festivalu tedy v Praze pevně zakotvila. |