Je tato otázka na místě, anebo to je spíš jen smutné konstatování, na jehož konci místo otazníku stačí jen pár teček? Tato otázka mě napadla na Spiritual festu, který se konal v sobotu 17. září v Butovicích a pořádal jej vokální soubor Geshem, Komunitní centrum sv. Prokopa, spolek Slavibor a Městská část Praha 13. Navodil ji Sváťa Karásek, než zahrál pár svých písní. Citoval názor některých hospodských posedávačů: ???O nebe nestojíme, beztak je tam nuda, a pekla se nebojíme???.

Ano, dnešní svět nabízí tolik požitků, vedle kterých je představa nebeského permanentního štěstí zcela vzdálená životu. A není to ve skutečnosti nuda jen se v jakýchsi bílých košilích radovat, všechno vědět, neženit se a nevdávat se, nic nepít a nejíst? Není lepší tuto podivnou neověřenou představu vytěsnit ze svých myšlenek, a existenci pekla, které čeká falešníky, zlomyslníky a křiváky, si vůbec nepřipouštět? Žít tento život se vším všudy a užít si ho a nemyslet na nic jiného?

Vypadá to snadně, avšak ten, kdo se chýlí ke konci života dobře ví, jak to může být ošidné. Nevíra v cokoli, co člověka přesahuje, může jistě život zjednodušit, když vyloučí pocit zodpovědnosti. Nicméně i ten největší bezvěrec pocítí čas od času podivné chvění, co kdyby přece jen něco????

Každý člověk asi v životě touží po uspokojení svých potřeb, tím nejsnáze dosahuje aspoň domnělého pocitu štěstí. Však si to dobře uvědomili i komunisté, když si to vytkli jako jeden z cílů v nějakém svém dávném usnesení ??? kde hovořili o důležitosti uspokojování potřeb hmotných, ale i duchovních. Co si pod tím ale představovali, když se nedostávalo toaletního papíru i zajímavých knih, to ???Bůh suď???. Dnes je bohužel zřejmé, že ať se člověk sebevíce snaží své potřeby uspokojit, štěstí je stále vzdálené. Sytost štěstí nezaručí, nepřinese, spíš vyústí v přesycení.

Je smutné, že po tolika letech v nesvobodě, ale i po letech předchozích, válečných, i nyní po letech znovu nabyté svobody, jsme ochotní stále věřit neopodstatněným slibům. Například, že ten a ten něco splní, stále se přesvědčujeme, že se slibuje nesplnitelné. Jak je dnes k smíchu bývalý prezident Novotný, který někde řekl, že vbrzku bude všeho dostatek, a lidoví vtipálci obnažili prázdnotu slibu tvrzením, že sám Novotný se chystal odjet do ???Brzka???. Snad by už mohlo být konečně všem jasné, že absolutní dostatek všeho v podstatě není možný a i kdyby, štěstí to stejně nepřinese.

Konečně i černí otroci na amerických plantážích si dokázali uvědomit falešnost krásných představ o bezbřehé svobodě, a skutečné štěstí viděli ve věcech nehmotných, které jim útěchu a pocit štěstí přinášely. A o tom zpívali. Dobře věděli, že ti, kteří svému údělu unikli a svobodu získali, dlouho se z ní zpravidla netěšili. Buď byli chyceni lovci lidí a zastřeleni, anebo opět uvrženi do otroctví. A když se zrušilo otroctví, mnohým nabytá svoboda přinesla hodně starostí a trápení, vždyť žít svobodně, to znamená nést zodpovědnost sám za sebe i za své blízké, a někdy to je možná těžší břemeno, než byla práce na plantáži. Proto se zejména jeden spirituál dovolává onoho Old time religion, starého náboženství, které bylo dobré pro tátu, bratra a bude dobré i pro mne.

Možná bude, možná ne, ale kdo tento spirituál jednou zaslechl, třeba zrovna od Geshem, a zabroukal si jej spolu se cvičenými hlasy, může říct, že aspoň nezažil záblesk štěstí?