Recenze uplatňující zevrubný analytický pohled na průběh třetího ročníku Spiritual Festu 2005, který se konal 17. září 2005 v Praze v Nových Butovicích. Jedná se o jedinečnou a také jedinou hudebně kulturně společenskou akci tohoto typu, která si získává stále více příznivců. Její význam už začíná přerůstat i českou hudební kulturní scénu.

Ptáte-li se někoho, co mají společného Geshem, Sváťa Karásek a kupříkladu Myšáci, ne každý Vám bude schopen dát uspokojinou odpověď. Avšak i ti z nás, kteří jsou při střetu s něčím neznýmým zvyklí zapojovat svou fantazii a uplatňovat při tom informace, které slýchají z médií, mohou zůstat klidní: nejedná se o žádný organizovaný únik informací pokoutnými cestami z tajného zasedání poslanecké sněmovny. Obohatíte-li svůj dotaz o názvy jako Besharmonie či Sbor Gymnázia Radotín, tázaní se dovtípí, že se bude jednat o nějakou hudební produkci. Přidáte-li však jména typu Gapeels, VocKap nebo Irena Budweiserová, budou téměř jistě na stopě – společným jmenovatelem jsou spirituály.

Letošní ročník Spiritual Festu představil návštěvníkům spirituály jako kytici různých barev, odstínů a vůní, která vždy potěší, navodí příjemnou atmosféru a přinese radost. Proto si tyto pisně v posledni době získávají stále větší přízeň jak českých muzikantů, tak i posluchačů. Navíc veřejnost byla letos dostatečně informována, takže se Komunitní centrum sv. Prokopa v Nových Butovicích příjemně zaplnilo. A vskutku bylo na co se dívat a hlavně co poslouchat. Proto rozhodně stojí za to, se k festivalovemu dni vrátit poněkud podrobněji.

Oh Freedom – jiz tradični “hymna” Spiritual Festu zazněla z úst Gehemu s podporou auditoria a zapudila obavy ze suché prezentace něčeho, ostatně jako v loňském roce, a tak vnesla ducha aktivní spoluúčasti a atmosféru radostného sdílení. Slavnostě zahájila (i zakončila) Spiritual Fest a současně představila hlavního organizátora - vokální soubor Geshem. Vzápětí je však nutno jmenovat další organizátory: spolek Slavibor, Komunitní centrum sv. Prokopa a Městskou část Praha 13. Postupně byli představeni jejich zástupci a také čestný host celé akce, jímž se stala velvyslankyně JAR, paní Dubai. Poté byla minutou ticha uctěna památka nedávno zesnulého iniciátora myšlenky Spiritual Festu, pana V. Krapka. Akci finančně podpořili sponzoři Městská část Praha 13, Psalterium, Obchodní centrum Praha Zličín, společnost Mlejn, Country radio a Radio Proglas. Přispěli také Diakonie českobratrské církve evangelické a společnost Rolnička.

Spiritual Fest byl v Komunitním centru sv. Prokopa zahájen v duchu svobody a jeho důležitost zdůraznil i p. Michal Špilar. Krátce pripomněl, že podle legendy sv. Prokop s boží pomocí spoutal ďábla, a tak příspěl ke svobodě člověka. S tím souzněla i další společná píseň Didn`t My Lord Delivered Daniel, so why not the every man?

Jako první se posluchačům představil velký, částečně "rodinný" smíšený sbor Sponte Sua, jemuž je vlastní spontánní komunikace s publikem. Jejich interpretace spirituálu Glory to God, I Want to Be Ready, jakož i ostatních vyniká přesností, přirozeností hudebního projevu i přesvědčivými dynamickými kontrasty. Sbor zpívající "z vlastní vůle" se s úsměvem svěřil se zajímavostí: spirituály prý znění i na Karlově Mostě a někdy je prý možné se při troše štěstí domoci i not, jako se to povedlo jim např. s I´m Gonna Sing.

Že spirituály velmi dobře vyznívají i v menších sborech, předvedl Sbor Gymnázia Radotín. Třináct studentů nejmenší střední školy gymnaziálního typu v Praze pod vedením své sbormistryně dokázalo, že spirituály mají své nezastupitelné místo v repertoáru školních sboru (dokladem je i festival Gymnázia Cantat). Tradiční repertoár v jejich podání (Steal Away to Jesus, I`ve Got A Robe) vyzněl přesvědčivě a neotřele, africké duchovní písně neztratily ze své živelnosti. Oceňme zejména dobrou hlasovou kulturu i širokou dynamickou a barevnou výrazovou škálu. Ty snad nejlépe vynikly v jejich oblíbené písni se zdařilou, jazzem inspirovanou harmonickou sazbou - Spirit of God. Svým umirněně tvořivým projevem tak dobře reprezentovali kategorii školních sborů.

Ráda bych se však krátce vrátila k jedné poznámce, a sice, že spirituály a gospely patří právě do repertoáru školních sborů. Domnívám se totiž, že skrze radostné nadšení těchto písní, jejich bezprostřednost, nestrojenost a zároveň pozitivně působící duchovní poselství lze právě spirituály považovat za vhodný nástroj, vedoucí studenty k aktivními poznávání hudby a k vytvoření pozitivního vztahu k ní. Navíc spirituály a africké písně (známé na veřejnosti pod označením "africké spirituály") patří k jejich oblíbenému repertoáru (např. na rozdíl od českých lidových písní). Studenti (zejména v pubertálním věku i později nebývají ochotní projevovat své city přímo) se totiž takto nemusí ostýchat dát najevo svou citlivost, ani to, že mají něco rádi, např. zpěv. Tyto písně tak mohou velmi dobře přispívat k přirozenému harmonickému rozvoji osobnosti.

Husitský sbor Kladno vyjadřuje zpěvem svou víru a pevné přesvědčení. Jedná se o těleso se zajímavou skladbou různých hlasových barev; bude možná trochu obtížné sjednotit je v kompaktní celek, ale rozhodně by byla škoda na to rezignovat. Repertoár je volen tradiční, hojně inspirovaný tvorbou skupiny Spiritual Kvintet, přičemž preferují české texty. Pravděpodobně shodou náhod měla polovina přednesených písní bojový charakter (např. Jericho, Ať jde Mojžíš). Snaha vtělit jej do interpretace je správná, celek by však neměl činit dojem těžkopádnosti, jednotvárnosti a neradostnosti (tomu odpovídá např. píseň Dál, dál tou vodou). Není nutné bát se tvořivě uplatňovat princip kontrastu (dynamika, tempa, aranžmá). Oceňme však např. zajímavé užití prvku "sólo v jiném tempu než ostatní.” Také byl poskytnut prostor téměř všem členům tělesa, aby si mohli zazpívat sólo.

Jindřichohradecký sbor YMCA Jakoubek se těší pozornosti hned dvou sbormistrů. Z jejich vystoupení zaujala především netradiční úprava spirituálu Swing Low, Sweet Chariot, v němž prokázali schopnost kromě jiného dobře pracovat s dynamikou. Halelluja má zajímavé aranžmá, píseň Calvary zase v obměnách zvolání oslovuje posluchače (např. Think about Jesus). Sbor by patrne potřeboval nabýt jistoty častějším účinkováním na veřejnosti. Je pro něj charakteristický poctivý a tvořivý přístup, dále snaha o detailní práci a kompaktnost zvuku.

Ženský sbor Cantarina zaujal nejen svým oranžovo červeným zevnějškem, ale i osobitou výrazností interpretace afrických duchovních písní. Předcházely jim tři afroamerické spirituály, avšak laicky řečeno, jejich parketou jsou skutečně africké duchovní písně. Je to dáno především nepříliš obvyklou kumulací sytě barevných altů. Navíc má Cantarína tuto část repertoáru dobře zažitou, takže vyznívá přesvědčivě. Její členky jsou zvyklé pracovat s detaily. Přirozeně působí pohybová součást projevu i výkon sbormistryně. Co dodat? Snad jen, že si africký pěvec nědělal strosti s paralelními postupy kvint a oktáv.

Hradecké komorní tucteto má patrně krédo interpretovat známé spirituály neotřele (tedy netuctově), zato osobitě (jak se sami vyjadřili "tucteťačky"). Sbor hned na první poslech zaujme plným a barevným zvukem. Přitom se auditorium rozhodně nenudí, k čemuž přispívá rozmanitost aranžmá i dobrý pěvecký výkon sólistů. Patrný je pozitivní přínos sbormistra, a sice ve zdařilých autorských úpravách písní (většinou s výrazným jazzovo – gospelovým harmonickým nádechem), v případném doprovodu na keybord, ale především ve vhodně volené metodě vedení sboru, čemuž odpovídá přirozená, radostně tvořivá atmosféra, která v něm panuje. Také se projevuje jeho cit pro barvitost aranžmá a vytváření vhodné harmonické sazby jednotlivých hlasů. Sbor inklinuje k uhlazenému až sofistikovanému projevu, avšak jeho nespoutaná osobitost se rozproudí mezi posluchače se začátkem afrických písní. Oceňme i jeho příjemnou komunikaci s publikem.

Následovala neočekávaná pauza: Českolipský dětský sbor se k velké lítosti účastníků loňského SF nemohl dostavit a gymnaziální sbor Besharmonie se rozhodl přijít přesně podle původního časového harmonogramu. Pan Miloš Keller, který celý festival slovně provázel, se tak dostal do nezáviděníhodné situace. Na pódium byli pozváni zástupci pořadatelů, zejména sbormistr Geshemu, pan Marek Šlechta, a byla dána šance publiku zapojit se. To svou novou roli převzalo s povděkem (zazněly tři spirituály), a tak byla zpočátku kolapsová situace zvládnuta s bravurou.

Rozezpívaná Besharmonie nás obdařila plným zvukem. I v případě tohoto sboru platí, co již bylo řečeno, tedy jak výrazně pozitivní vliv má zpěv spirituálu ve školním prostředí. Navíc ve školních sborech je velmi důležitý vztah mezi sbormistrem a sborem, přičemž jsou kladeny velké nároky na osobnost sbormistra. V Besharmonii z tohoto hlediska panuje ideálni stav: sbormistr Libor Sládek je velmi oblíbený kantor, držitel ceny Jana Ámose Komenského. Jeho sbor dokázal vtělit do interpretace spirituálu přesnost, a to jak deklamační tak melodicko-rytmickou (např. vnitřní pulsace u písně Joshua), a současně potřebnou lehkost. Jejich repertoár zahrnuje spirituály i africké duchovní písně. Svůj program zakončili netradičně pomalou skladbou: jakoby byla fúzí mezi africkou duchovní písní a písní z Taize. Její zádumčivý charakter nabádal k zamyšlení.

Grandis představuje zase trochu jiný odstín interpretace spirituálu, tentokrát s doprovodem melodických nástrojů a výrazným zabarvením country a českého folku. Někdy se zdá, jakoby pravidelnost rytmu tohoto typu kytarového doprovodu ubírala na hloubce významu těchto písní (např. I`m Troubled). Kapela si vybírá nepříliš známé spirituály. V jejich podání nás zaujaly zejéna dvě poslední písně.

Cantus Jaroměř stabilně předkládá posluchačům dobrou úroveň hudební produkce. Tento třináctičlenný vokální soubor zkouší zařadit do svých vystoupení nové ozvláštňující prvky (např. nástup se zpěvem). Je patrná péče o hlasovou kulturu zpěváků. Pro jejich hudební projev je příznačná plastická dynamika. čistota vokálu, jednotná deklamace a citlivost pro zapojení nemelodických hudebních nástrojů.

U skupiny Myšáci došlo k personální obměně, zato chuť zpívat se rozhodně nezměnila. Změně však nepodlehl ani jejich repertoár, ani jejich interpretační zvyklosti (např. nadšení ano, ale nemělo by být na úkor intonace). Zazněla tedy i jejich oblíbená "Myšácká hymna" s humorným českým textem na melodii Ride The Chariot. Jedna věc se jim však stabilně daří: umí nakazit posluchače dobrou náladou.

Tvorba Sváti Karáska vždy zaujme nestrojenou hloubkou. Jeho hudební projev dokáže zaplnit celý posluchačský prostor (tedy i jejich vnímání a myšlení), takže se toto "one-man-sing" vyznačuje vyzrálým autorským stylem v osobité jedinečnosti. Jeho hudební tvorba by se dala popsat snad jako svérázná forma křesťanského blues (nebo konjunkce spirituálu a blues) těžící z hloubky básnických textů, které mají povahu kázání odrážejících současnost obyčejného lidského života ("Tak vypni tu telku, když někdo ti klepe u dveří" – na spirituál Somebody Is Knockin`). Tvůrčí postoj Sváti Karáska se tak pozoruhodně blíží postoji, činnosti a tvorbě černošských kazatelů a bardů, jen je zahalen do hávu blues a českého písničkářství (viz např. tvorba Karla Kryla). Poslední píseň by se snad s trochou nadsázky dala nazvat "Blues veřejného činitele". Z celé tvorby vyčnívá deziluze jako schod, který je překročitelný možná pouze se křesťanskou nadějí a lidskou solidaritou.

Dovolím si teď vypůjčit jeden ekonomický pojem. "Drak", tak se označují některé státy JV Asie, pro něž je charakteristický obrovský vzestup průmyslové výroby, zejména v oblasti elektroniky a elektrotechniky, za posledních patnáct let. Tentokrát bychom jej však užili v souvislosti s vokálním souborem Geshem. Jeho členové totiž na sobě po hudební stránce vytrvale pracují a za tři roky postoupili mílovými kroky kupředu. Především se jim, snad až na jednu výjimku, podařilo dospět k intonační čistotě. Nové úpravy spirituálu se vyznačují složitejší harmonickou sazbou, která se však zpěvákům pradoxne lépe zpívá. Takovýmto změnám podlehl např. spirituál It`s Me. Sbor teď disponuje barevnějším a kompaktnějším zvukem. Častým účinkováním na veřejnosti nabyl potřebné jistoty. K ozvláštnění známých spirituálů přispělo zařazení nejen sólových výstupů, ale i dua, např. v písni Go Down Moses, kde plní funkci reponsoria. Zdařilá úprava spirituálu Where Shall I Be, nevyhývající se septakordům a novovým akordům, příjemně zakončila jejich vystoupení.

Gapeels zastupuje kategorii pěveckých kvartet, která nejsou typická pro českou hudební scénu, zato to bylo nejčastější obsazení komorních vokálních těles pro interpretaci spirituálu a především gospelu. Mohli jsme je spatřit např. v televizním pořadu Rozjezdy pro hvězdy (Oh Happy Day). Jejich domovskou hudební půdou byl dětský sbor Radost Praha. Zpěv těchto čtyř mladých žen dosahuje samostatně i v součinnosti pozoruhodně technické vyspělosti. Výraznou předností je nevšedně hluboký a barevný alt, který dobře souzní s prvním sopránem. Díky němu a také díky níže položeným (a obvykle ztlumeným) středním hlasům dokážou překonávat nevýhody ženského pěveckého tělesa. Způsoby práce s vokály a volba repertoiru odkazují ke Spiritual Kvintetu, DVQ či k zahraničním skupinám (např. A capella, z jejichž dilny si osvojili And My God Will Meet All Your Needs). Všechny písně v jejich podání nesou výrazně charakteristické znaky popu. Je to zakotveno v jejich úpravách (kde je líbivost a úspěch velmi vysokou hodnotou, ne-li prioritou) a také jsou při interpretaci využívány výrazové prostředky popu, např. výrazně exaltovaný zpěv, glissanda a jiná hudební klišé. Někdy to však hraničí až s komercionalizací, např. u Siyahamba, kde je původní africká pravdivost vyměněna za relativně kvalitní, ale především líbivý pop obleček. Pohybová složka projevu se někdy do určité míry jeví jako nepřirozená. Rohodně se jim však podařilo najít mezeru na české hudební populární scéně a možná právě tato kapela si proklestí cestu k posluchačům, kteří vítají zejména nejnovější hudební hity, a předá jim poselství spirituálu a gospelu. Nicméně rozhodně bude stát za pozornost jejich další vývoj.

VocKap se inspiruje na stejných místech, kráčí vlastně i podobnou cestou (komorní těleso), ale výrazovými prostředky neuhývá k popu, tedy ne prvoplánově, a zachovává si pravdivost sdělení (zřejmě je to také otázka věku a vyzrálosti). Mužské kvinteto se inspiruje např. u A capelly, DVQ nebo Bambini di Praga. V první řadě velice dobře pracují se zvukomalbou (Jungle - prostředky voicebandu) a s pohybem, který si udržuje svou logiku a zatím není rušivý. Pateř tohoto tělesa tvoří barevný hluboký bas, který přejímá funkci, tón i charakteristické postupy kontrabasu (tzv. instrumentalizace hlasu typická pro jazz). Letos byly na programu písně Mojžíš (s užitím rock`n`rollové struktury, resp. bluesové dvanáctky), zejména Jungle a zvláštní úprava Oh, Happy Day, v niž sólista zpívá melodii záměrně prostě, zato je vyzdvižena úloha původně doprovodných hlasů. Jejich melodie mají zajímavou linii a jsou zpívány s výrazem udržujícím vnitřní napětí. Dokážou dobře pracovat s časem, a tak vysílají k posluchačům stále nové zajímavé podněty.

Jsme opravdu rádi, že česká spirituálová scéna se už neomezuje na Spiritual Kvintet a okruh napodobovatelů, ale roste do pozoruhodných rozměrů a krás. Její kvality ocenila i první dáma českého spirituálu a gospelu, Irena Budweiserová. Vystoupení této "české Mahalie Jackson" bylo důstojnou tečkou za celým festivalem, třebaže, jak řekla, "přišla pouze sama a pouze s bubnem". Její hlas skrývající mnoho barev, výrazových forem a poloh dokázal mimořádně dobře zaplnit celý posluchačský prostor. Kromě jiných písní představila i dva nové gospely, na jejichž podobě se výrazně autorsky podílela. Znakem její profesionality není pouze mimořádný hlasový fond a až třioktávový rozsah, ale i hloubka a pokora hudebního vyjádření, nesoucí mnohé umělecké kvality. S touto výzbrojí a obrovským soustředěním dosahuje maximální exprese. Tzv. "její parketou" jsou pomalé, převázně mollové písně (např. Hejno Havranů, český text D. Vančura na původní melodii spirituálu Eliah Rock).

Co říci na závěr? Snad jen že letošní Spiritual Fest byl mimořádně uspěšný, a to nejen díky všem účinkujícím a posluchačům, ale i organizátorům, jimž se podařilo zlepšit komunikaci s médii i sponzory, takže všechny potřeby byly důstojně zajištěny (včetně upomínkových předmětů). Zvláštní dík patří zvukaři, panu Petru Vlasákovi, neboť zajištění zvuku bylo letos opravdu vynikající. Těšíme se na čtvrtý ročník! A ještě si dovolím vyslovit přání: aby počet príznivců této hudby stále rostl, a tak aby více lidí mohlo zažít radostnou, tvořivou a pokojnou atmosféru v dnešní uspěchané době.